Vinterova vila

"Vinterova vila" je architektonicky cenný funkcionalistický rodinný dům, který si postavil v roce 1939 za celoživotní úspory ukládané postupně v Hospodářské záložně Opočno železniční úředník Jaroslav Vintera starší podle projektu jeho syna, tou dobou studenta architektury Miloslava Vintery. V domě se z větší části dochovala původní dispozice, velké množství historických technických detailů, součástí vybavení včetně autorských kusů nábytku, a precizně vedená stavební, technická i účetní dokumentace. Původním záměrem stavebníka byl "rodinný domek na důchod", avšak velkým městským projektům (Národní technické a zemědělské muzeum na Letné) uvyklý Miloslav, tou dobou již spolupracovník významného funkcionalisty prof. Babušky, naprojektoval svým rodičům zmenšeninu městské vily podle nejmodernějších pravidel. S argumentem, že "si potřebuje udělat vizitku ve svém kraji" a že v horním patře bude mít svoji projekční kancelář, přesvědčil své rodiče ke stavbě nad jejich poměry a zcela mimo místní venkovské měřítko, což vedlo sousedy k označování domu za vilu. 

Pohled na dům od  západu těsně po nastěhování v roce 1942 a od východu v průběhu stavby, patrně  v roce 1939

Stavba domu probíhala pod pečlivým vedením samotného architekta a s účastí ostatních členů rodiny za dramatických okolností začínající války v období květen - listopad 1939 a za tuto dobu vznikl prakticky celý dům. 15. listopadu 1939 se Sláva  vrací zpátky do Prahy, aby nastoupil poslední ročník studia architektury na pražské Technice. 17. listopadu je však na Hlávkově koleji spolu s ostatními studenty zatčen a odvezen do koncentračního tábora Sachsenhausen... 

Technicky jen málo zdatní rodiče nebyli schopni sami vést stavbu k úspěšnému konci a tak se Sláva pokoušel její chod řídit pomocí jednou měsíčně povolených krátkých zpráv z různých koncentračních táborů, mezi kterými byl s ostatními vězni převážen, což, spolu se stále se horšící hospodářskou situací v protektorátě, nevedlo k úspěchu. Rodiče s druhým synem stále bydleli ve strážním domku a v poli za vesnicí stál téměř dokončený prázdný moderní dům. 

V květnu 1942 byli věznění přeživší studenti propuštěni a Sláva přinutil rodiče dům spěšně dokončit a přestěhovat se. Řada  dochovaných stavebních prvků je tedy vlastně dodnes trvajícím  válečným provizoriem. V roce 1943 se Sláva oženil s Aničkou, odstěhoval se do Škvorce u Prahy a jeho projekční kancelář v Bohuslavicích již nikdy nevznikla. Dům později obýval jeho bratr Jarka, jehož vnučka s manželem se o dům stará nyní.

Dům, který se dochoval v dosti původním stavu, není památkově chráněný, přesto se snažíme jej citlivě rekonstruovat s důrazem na zachování co největší části dnes již historických prvků i jeho funkcionalistického charakteru. Díky dochované podrobné dokumentaci a rozsáhlému souboru dopisů mezi Slávou, jeho snoubenkou a rodinou se nám podařilo podrobně rekonstruovat celý dramatický příběh vzniku na svou dobu na venkově neobvyklého domu a porozumět jeho principům, což významně přispívá k průběhu jeho rekonstrukce.